zpět na Island hopping

vlajka

Řecko jsem navštívila poprvé v roce 1995. Byl to klasický pobytový zájezd s cestovní kanceláří na Olympskou rivieru, v rámci kterého jsem kromě jiných výletů podnikla i organizovaný jednodenní lodní výlet na ostrovy Skiatos a Skopelos. Ostrovní atmosféra mě okamžitě uchvátila, stejně tak plavba lodí po moři. Bohužel na toulky ostrovními uličkami bylo příliš málo času.
Zato večery v přímořském letovisku Nei Pori na Olympské rivieře byly docela dlouhé. Trávila jsem je převážně procházkami po pobřežní promenádě spojenými s poslechem všudypřítomné řecké hudby a v neposlední řadě i prohlížením stojanů s pohlednicemi. Kdykoliv mi nějaká pohlednice padla do oka, nalezla jsem na druhé straně slovo Santorini. Tušila jsem, že to bude nějaký ostrov, zajímalo mě však, kde leží. Zakoupila jsem si tedy řeckou mapu, Santorini jsem však na ní nenašla. Až po návratu domů jsem zjistila, že jsem Santorini najít na mapě nemohla, neboť Řekové tomuto ostrovu říkají Théra a pod tímto názvem je také na mapě uveden.

A tak vznikl můj sen navštívit Santorini.

Věděla jsem, že ostrov není nikterak veliký a proto jsem hned v začátku začala uvažovat o spojení pobytu na více ostrovech. Měla jsem vyhlídnutý zájezd od téže cestovky, se kterou jsem byla v Nei Pori (po 3 dnech na Krétě, Santorini, Mykonosu a Parosu), nějak jsem však stále nebyla schopná dát dohromady potřebnou finanční částku. Vždy jsem se nakonec rozhodla navštívit za podstatně nižší částku (často i méně než třetinovou) jiný kout na zemi. A tak jsem navštívila Kusadasi v Turecku (kde mě nechala zkrachovalá cestovní kancelář, takže jsem si pobyt nedobrovolně prodloužila na 20 dní, nijak toho ale nelituju) nebo Lloret de Mar na Costa Brava ve Španělsku (první a poslední autobusový zájezd, autobusem tak daleko již nikdy více). Poslední výlet k moři, do Primorska v Bulharsku v roce 2002, jsem podnikla sice taktéž s cestovní kanceláří, ale sama a byla jsem navýsost spokojená. Vstala jsem si, kdy jsem chtěla, šla jsem, kam jsem chtěla, a zůstala tam, jak dlouho jsem chtěla, s nikým jsem se nemusela domlouvat, nikomu jsem se nemusela přizpůsobovat. Bylo to fantastické a po dvou dovolených s dominantní a zcela nepřizpůsobivou sousedkou opravdový balzám na duši. Našla jsem vlastně jediné negativum - spálila jsem si záda (kde jinde, než na plavbě malou plachetnicí po moři), která mi neměl kdo namazat.

vlajka

NA STARÁ KOLENA DOBRODRUHEM

aneb za co všechno může internet

Začátkem roku 2008 jsem s uspokojením sledovala, jak se splácení půjčky na rekonstrukci bytu úspěšně blíží ke zdárnému konci (což ovšem bohužel nemohu říci o samotné rekonstrukci). A pochopitelně jsem ihned začala uvažovat, co udělám s penězi, které doposud nemilosrdně ukrajovalo z rozpočtu splácení půjčky. Jak s nimi naložím mi bylo jasné hned. Moře už jsem neviděla pěkně dlouho, tak proč si nesplnit svůj sen a nenavštívit konečně Santorini.

Jako první mě napadla stará známá cestovka, která jako jediná mezi klasickými cestovkami zájezdy s pobytem na více ostrovech pořádá. Cena se za těch 13 let téměř nezměnila (i když reálná cena velice podstatně, přeci jen 30.000,- Kč je dneska něco podstatně jiného než před 13 lety), změnila se však náplň pobytu a to se mi příliš nezamlouvalo. 5 dní na Santorini, 3 dny na Mykonosu a když k tomu připočteme 5 dní nutných k transferům z a na letiště a mezi jednotlivými ostrovy, zbyly na Krétu jen 2 celé dny (navíc jeden den na počátku pobytu a druhý na jeho konci), a to mi na Krétu připadalo příliš málo. Zkoušela jsem telefonicky domluvit vlastní itinerář (což podle informací na webu cestovka poskytuje), ale moc vstřícní nebyli. Navíc tu byl další problém - jednolůžkový pokoj. Kamarádka, stejně postižená mánií vidět toho na svých cestách co nejvíce, bohužel pro společnou cestu nepřipadá v úvahu, neboť si vzájemně hlídáme zvěřinec. A všichni ostatní mí známí by se nejraději vyvalili na pláži nejlépe přímo hotelové a to pokud možno all inclusive. Být u moře a courat po klášterech nebo snad dokonce po okolních kopcích ... prý jsem cvok. Možná jsem, ale mě už povalování v písku nebaví, chci ještě něco vidět. Že pojedu sama, s tím jsem byla srozuměna od počátku a nijak mi to nevadilo, spíše naopak. Jenže cena pobytu se díky příplatku za jednolůžák vyšplhala na 46.000,- Kč a to na mě bylo moc. Tolika peněz za zájezd, jehož náplň není dle mých představ, jsem dát odmítla.

Začala jsem intenzivně hledat na internetu a našla cestovku zaměřující se výhradně na poznávací zájezdy. Nabídka byla cenově přijatelnější, program mi maximálně vyhovoval, jenže zájezd byl pořádán jen ve dvou termínech. Červnový pro mne nepřipadal v úvahu, neboť všechny červnové termíny dovolených obsadily rychlejší kolegyně, a září mi připadalo příliš pozdě.
A pak jsem při brouzdání internetem úplně náhodou narazila na informaci, která ve mě pomaloučku polehoučku začala probouzet duši dobrodruha. Reklamu na letenky společnosti click4sky.com jsem nemohla v TV v žádném případě přehlédnout - jenže ... Jsem už ta "stará generace", jak občas neopomenou připomenout mé dcery, a tak vše levné mi připadá přinejmenším podezřelé. S nízkonákladovou leteckou společností bych prostě "ze zásady" nikam neletěla, i když k tomu nemám žádný racionální důvod. Je to jen můj ryze osobní pocit typu "co když budu muset letadlo po ranveji tlačit" (rozuměj "bůh ví, s čím takové společnosti létají"). Abych se ale vrátila k té informaci, která zcela změnila můj pohled na způsob cestování. Zabrousila jsem zcela náhodně na web click4sky.com a s úžasem zjistila, že je to vlastně jen jeden ze způsobů prodeje letenek na pravidelné letecké linky ČSA. Nízká cena letenek (zpáteční letenka Praha - Athény - Praha za 3.980,- Kč včetně všech poplatků) je vyvážena určitými negativy. Je možné zakoupit pouze letenku obousměrnou (nelze tedy pro zpáteční let využít jiné letiště). Letenka je nepřenosná, není možné ji přebookovat na jiné datum, převést na jinou osobu ani stornovat. Po zaplacení (platba možná pouze kartou na internetu, jinde letenky za tuto cenu v prodeji nejsou) existují jen 2 možnosti - odletět i vrátit se ve zvoleném termínu nebo se s penězi rozloučit. Informace jsem akceptovala a uložila do šedé kůry mozkové pro případné další využití. Má duše cestovatele však byla infikována, i když jsem si to ještě neuvědomovala a nepřipouštěla.
Stále ještě existovalo mnoho dalších věcí spojených s cestováním, které jsem si bez cestovky nedokázala představit. Jak se dostanu z letiště do přístavu? A jak z přístavu do hotelu? Na každou otázku však lze nalézt odpověď, jen je třeba vědět kde. A bezednou studnicí informací je internet. Velmi mi pomohly uživatelské cestopisy a diskuse na serveru http://www.recko.name/, který se specializuje právě na cestování po Řecku. Tam jsem našla pro mě klíčovou informaci, že před letištní halou v Athénách je konečná stanice expresních autobusů, z nichž například linka X96 jezdí po celých 24 hodin do Pirea a její opačná konečná stanice je v Pireu u přístaviště trajektů. Problém transferu z letiště do přístavu byl tedy vyřešen a má duše dobrodruha se pozvolna probouzela. Byla jsem stále více přesvědčena, že to musí jít i bez cestovky.
Zářijový termín toulek po Kykladách s cestovkou specializující se na poznávací zájezdy jsem však stále vedla v patrnosti. Bylo ještě mnoho otázek, které mě od cesty na vlastní pěst odrazovaly. Pořídila jsem si průvodce po Řecku, mapy ostrovů i řeckou konverzaci, sháněla informace na internetu, ale stále jsem se nedokázala rozhodnout. A pak přišel termín přednášky o Kykladách, kterou ona cestovka v Praze pořádala a na kterou jsem se vypravila. A zde jsem se rozhodla - s cestovkou už nikdy více. Přednáška spojená s prezentací fotek mohla být přínosem pro někoho, kdo o Kykladách zhola nic neví, já však už měla mnoho nastudováno. Informace přednášející slečny o tom, že Santorini vzniklo sopečným výbuchem kolem roku 1450, mě přivedla v údiv, slečna totiž zapomněla přidat, že to bylo před naším letopočtem. Stačilo to k tomu, abych začala být přinejmenším ostražitá. Přednáška mě nikterak neuspokojila, navíc slečna nebyla schopná zodpovědět uspokojivě ani jednu z otázek, které jsem jí položila po skončení přednášky. A pak přišel šok, který ze mě udělal dobrodruha. Z druhé poznávání Kyklad chtivé dámy, která v sále po skončení přednášky zůstala, se totiž vyklubala průvodkyně, která měla jet se zářijovým turnusem. Nikdy na Kykladách nebyla a na přednášku přišla načerpat informace co a jak.

Celou cestu domů autobusem jsem se snažila zážitky z přednášky vstřebat, rozčarování však bylo obrovské. Ztráta času i peněz. Jedno velké plus to však mělo. Rozhodla jsem se a o půlnoci po návratu domů jsem zakoupila přes internet letenky.

Nebyla cesta zpátky, musela jsem cestu naplánovat a taky uskutečnit.

vlajka

zpět na Island hopping


Počet návštěv od 1.2.2012

online:

Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1280x1024 a byly laděny na prohlížečích Internet Explorer 8.0 a Mozilla Firefox 3.0
poslední aktualizace: 9.3.2012
©Jeane 2009-2012