na mém malém cestovatelském webíku,
stránce věnované tomu, jak jsem si pár let před důchodem začala na vlastní pěst plnit své sny.
Najdete tu povídání o tom, jak jsem se rozhodla cestovat bez cestovní kanceláře, důležité odkazy, které mi v plánování mého dobrodružství velice pomohly, zajímavosti o navštívených místech čerpané z nejrůznějších průvodců a internetu i mé vlastní postřehy a zkušenosti, mapy, mé vlastní fotografie a v neposlední řadě i cestovatelský deník, kterému jsem svěřovala své dojmy.
Věřím, že budete mít se mnou trpělivost, práce na stránkách pokračuje pro akutní nedostatek času dost pomalu. Pokud zde najdete něco, co vám pomůže při plánování vašich cest, budu vědět, že jsem tento čas netrávila zbytečně.
Budu moc ráda, když se ke mě budete vracet.

KYKLADY

Souostroví Kyklady (řecky Kyklades) tvoří asi 20 velkých a 200 malých ostrovů, jen 24 z nich je obydlených. Nacházejí se ve střední a jižní části Egejského moře. Název Kyklady vznikl od řeckého slova kyklos (kruh), neboť tvoří pomyslný kruh kolem posvátného ostrova Delos. Ten je 25. obydleným ostrovem, žije na něm ovšem pouze 1 člověk a to správce.

Ostrovy jsou převážně kamenité a vyprahlé, za což mohou severozápadní větry meltemi, vanoucí zejména v červenci a srpnu a způsobující, že zde skoro vůbec neprší. Výjimku tvoří ostrovy Andros a Naxos, které jako jediné mají trvalé vodní toky, a ostrovy Serifos a Kea.
Správním střediskem Kyklad je město Ermoupoli na ostrově Syros.
Podle antické báje vznikly Kyklady tak, že bůh moře Poseidon srazil svým trojzubcem do moře hory a ty potom v hlubinách zapustily kořeny. Jejich vrcholky tvoří jednotlivé ostrovy a ostrůvky souostroví.
Za nejstarší obyvatele Kyklad jsou považováni Kárové v období 2400 - 1200 př.n.l. Jejich kykladské idoly (kamenné sošky zobrazující většinou ženy) byly nalezeny téměř na všech ostrovech. Kolem roku 1200 př.n.l. vytlačili Káry na severu Jónové a na jihu Dórové, později spadaly ostrovy pod Athény. V letech cca 300-180 př.n.l. patřila část ostrovů ke starověké Makedonii a část dynastii Ptolemaiovců z Egypta. Později připadly Římské říši a po jejím rozdělení Byzantincům. Ve středověku zde vládli několik staletí Benátčané, Frankové a Turci. Pak se ostrovy pomalu připojovaly k Řecku.

Mezi obydlené Kykladské ostrovy patří (seřazeno abecedně):

Amorgos	Anafi	Andros
Antiparos	Donoussa	Folegandros
Ios	Iraklia	Kea
Kimolos	Koufonissi	Kythnos
Milos	Mykonos	Naxos
Paros		Serifos
Schinoussa	Sifnos	Sikinos
Syros	Thirassia	Tinos
	Delos

DODEKANESY

Dodekanesos (řecky Dodekanisia) v překladu znamená 12 ostrovů. Název však nelze brát doslova, neboť Řekové rádi improvizují. Ve skutečnosti jde o 14 hlavních, 4 menší obydlené a spousty dalších neobydlených ostrovů a ostrůvků.
Dodekanéské ostrovy (Dodekanesos, Dodekanisos, Dodekanos) se někdy nazývají též Jižní Sporady. Nacházejí se v jihovýchodní části Egejského moře poblíž tureckého pobřeží.

Dodekanesy tvoří převážně malé hornaté ostrůvky, většinou bez vegetace, chudé na vodu a s dlouhými obdobími sucha. Výjimkou je ostrov Kos, který je zelený, poměrně úrodný je i Rhodos.
Správním střediskem Dodekanéských ostrovů je město Rhodos na stejnojmenném ostrově.
Dodekanesy mají odlišnou historii a charakter než zbytek Řecka. Nemají jednotné dějiny, každý ostrov má jinou historii a měl jiného pána. Po staletích okupace křižáky, osmanskými Turky a Italy se definitivně připojily k Řecku na základě mírové smlouvy s Itálií z roku 1947. Vzhledem ke své poloze dodnes dochází ke sporům o jejich vlastnictví s Tureckem.

Mezi obydlené Dodekanéské ostrovy patří (seřazeno abecedně):

Agathonissi	Arki	Astypalea
Chalki	Kalymnos	Karpathos
Kassos	Kastellorizo	Kos
Leros	Lipsi	Marathi
Nissyros	Patmos	Pserymos
Rhodos	Symi	Tilos

JÓNSKÉ OSTROVY

Jónské ostrovy (řecky Ionia Nisia, ale též Eptanisos neboli 7 ostrovů) tvoří opravdu 7 "hlavních" ostrovů (od severu k jihu jsou to Korfu, Paxos, Lefkada, Ithaka, Kefallonia, Zakynthos a Kythira). Pochopitelně i zde platí, že těch obydlených je více, nemluvě o ostrůvcích neobydlených.
Kromě běžně přístupných obydlených ostrůvků zde najdeme i 2 ostrůvky soukromé: Skorpios (soukromý ostrov patřící rodině Onassisů) a Madouri (ten patří rodině básníka Nanose Valaoritise).

Ostrovy Kythira a Antikythira (ležící u jižního pobřeží poloostrova Pelopones) patří historicky a snad i geograficky k Jónským ostrovům. Ze severněji položených ostrovů sem však není žádné spojení, nejsnáze se sem dostanete z peloponéského Githia nebo Neapoli. Některé průvodce je řadí k Saronským ostrovům.

Jónské ostrovy se rozkládají při západním pobřeží řecké pevniny v Jónském moři.

Jónské ostrovy charakterizují olivovníkové háje a cypřiše. Jsou nejúrodnější a nejzelenější ze všech řeckých ostrovů. Za úrodnost půdy mohou intenzivní deště, které skrápějí celé souostroví od října do března (měli byste s tím počítat, pokud tam v tuto dobu zavítáte.
Jónské ostrovy byly silně ovlivněny západní Evropou. Jako jediné (s výjimkou Lefkady) z celého řeckého území se nikdy nedostaly pod osmanskou nadvládu.
Ostrovy se sjednotily do jednoho politického celku teprve za byzantské epochy.
Po pádu byzantské říše patřily Benátčanům a staly se strategickou lokalitou benátského námořního imperia od roku 1386 až do jeho pádu v roce 1797. Většina původní populace však zatvrzele odolávala vlivům italské nadvlády (oficiálnímu jazyku i římskokatolické víře), benátský vliv je tak patrný zejména v architektuře hlavních měst ostrovů.
Po krátkém období francouzské hegemonie se roku 1815 ocitly v područí Britů.
V roce 1864 byly postoupeny řeckému státu.

Mezi obydlené Jónské ostrovy patří (seřazeno abecedně):

Antikythira	Antipaxos	Erikoussa
Ithaka	Kefallonia	Korfu
Kythira	Lefkada	Mathraki
Meganissi	Othoni	Paxos
	Zakynthos

Počet návštěv od 1.2.2012

online:

Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1280x1024 a byly laděny na prohlížečích Internet Explorer 8.0 a Mozilla Firefox 3.0
poslední aktualizace: 8.2.2012
©Jeane 2009-2012